Původ plemene:
     Aktivní osidlování Sibiře Rusy začalo na konci 16. století. Kočky byly v té době v Rusku velmi populární a užitečná zvířata, takže je lidé při stěhování na Sibiř brali s sebou. Sibiřské klima je velmi drsné. Mutace pomocí genů pro dlouhou srst kočkám velmi pomohla. Narostla jim dlouhá, hustá a vodu odpuzující srst.
     Divočina v okolí sídel pomohla udělat z koček výborné lovce. Sibiřské kočky jsou známy jako výborní lovci nejenom v Rusku. Kočky na Sibiři se vyvinuly jako přírodní plemeno daleko od Evropy s velkým genofondem. Je to středně velká kočka, samice váží 3,5 – 5 kg, kocouři pak 6 - 10 kg. Jsou zdravé, učenlivé, s dobrou povahou, rády komunikují s lidmi při zachování své kočičí nezávislosti.

Charakter, temperament:
     Sibiřská kočka je milá, přátelská, temperamentní – ne však divoká. Ráda „hovoří“ se svým člověkem, aktivně vyhledává jeho přítomnost a dožaduje se jeho pozornosti. Velmi ráda si hraje. Snáší se dobře s ostatními kočkami a jsou to i dobré společnice pro psy.
     Ruští chovatelé tvrdí o sibiřkách, že dokáží odebírat od člověka negativní energii. Z vlastní zkušenosti mohu toto tvrzení potvrdit.

Péče o srst, příprava na výstavu:
     Vzhledem k tomu, že sibiřské kočky jsou přírodní plemeno, nevyžadují tolik péče o srst jako jiná plemena. Jejich srst je samočisticí. Nemají se koupat, protože by jejich srst ztratila svou charakteristickou drsnější texturu. Kartáčovat je stačí jednou týdně.
     Pro kvalitu jejich srsti je nejdůležitější vyvážená strava, vitamíny nejlépe s přídavkem mořských řas, ve výstavní sezóně je vhodné přidávat biotin.
     Pravé sibiřky nejsou na výstavách agresivní, rády se předvádějí a posuzování snášejí s filosofickým klidem. Je však důležité již od kotěcího věku zvykat sibiřky na výstavní prostředí. Pokud se toto zanedbá, jsou pak kočky většinou bázlivé, některé dokonce i agresivní ze strachu, hledají útočiště u svého majitele a nepředvedou se v celé své kráse.

Podmínky chovu, zdraví:
     Sibiřské kočky je možné chovat i v panelovém domě. Předpokladem pro kvalitní srst však je to, aby byt nebyl přetopen. Ideální je, pokud je možno kočce umožnit výběh do voliéry, příp. na balkon, projeví se to zákonitě kvalitnější srstí. Moje kočky se instinktivně stahují do místnosti, ve které je topení vypnuté a kde se v zimě teplota pohybuje mezi 12 – 16 stupni. Vzhledem k silné fixaci koček na člověka není pouze voliérový odchov vhodný a zákonitě se negativně projeví na povaze zvířete. Sibiřské kočky mají rády výšky, jsou velmi dobrými šplhouny. Rády si hrají s vodou, které se nebojí.
     Sibiřská kočka plně dospívá ve třech letech. Do té doby se zejména mladí kocouři vyznačují méně kvalitní srstí, která i v zimní sezóně je kratší a mívá i řidší podsadu. Kočky se rozvinou po prvním, případně druhém vrhu. První krytí se doporučuje cca ve věku 14 až 18 měsíců.

Výživa:
     Složení stravy: základem je přemražené syrové hovězí, krůtí a kuřecí maso, cca 1x týdně ryby, značkové granule a kvalitní konzervy pro kočky (Hill’s, Iams, Royal Canin, Animonda). Syrové hovězí maso je velice důležité, neboť jeho žvýkáním se kočkám řádně vyvinou lícní svaly a zesílí brada. Pokud je má kočka ráda, je dobré jí jednou týdně dát vařené vejce, příp. syrový žloutek. Jako přilepšení (spíše mlsek) mají rády pribináčky a dětskou instantní rýžovou kaši. Některé kočky mají rády ovoce nebo zeleninu. Moje kočky například zbožňují kukuřici. Jako doplněk je důležité jim vysévat trávu.

Závěrem:
     Právě jste dočetli několik málo základních informací o nádherném plemenu koček, které si dozajista zaslouží vaši pozornost.
     Sibiřské kočky si svojí bezprostředností, krásou, přátelskou povahou a příchylností k člověku získávají zcela opodstatněně stále více příznivců.